Hédonická adaptace je psychologický mechanismus, kdy si lidé zvyknou na pozitivní i negativní životní změny a po čase se emočně vrací k relativně stabilní úrovni spokojenosti.
To je extrémně špatná zpráva pro jakýkoliv konvenční úspěch. Znamená to totiž, že se znovu cítíme stejně v momentě kdy štěstí vyprchá a kdy si na novou situaci zvykneme. Doslova si tak můžeme vyměnit místo s kýmkoliv úspěšnějším na zemi a po nějakém čase se budeme cítit stejně jako předtím.
Je to však skvělá zpráva pro naše tělo, respektive pro naše cítění a vnímání pocitu štěstí. Pokud bychom si našli cestu, která je pro nás autentičtější. Nebo pokud bychom si dopřáli po dlouhé době odpočinek. Nebo odstranili zlozvyk, který nám skutečně škodí – tělo nás z dlouhodobého hlediska odmění pocitem štěstí. Zdá se, že hédonická adaptace funguje asymetricky a dlouhodobě nás odměňuje spíš ve věcech, které jsou skutečné a tělesně zakotvené.
Dává smysl dřít pro úspěch? Nebo dává smysl uspět tam, kde můžeme být autentičtí?